Matyáš, 26. týden, 730 gramů

S Matyáškem bylo těhotenství jedna báseň až do 20. týdne, kdy jsem se jednou ráno vzbudila a krvácela jsem tak, že mi bylo jasné, že je s těhotenstvím konec. Manžel mě ihned odvezl na Bulovku, kam jsme to měli nejblíž a tam mi bylo řečeno, že mám vcestné lůžko, tedy placentu přes porodní cesty. Hned si mě tam nechali. Ležela jsem tam 14 dní, poté mě pustili. Po 10 dnech to tu bylo znova. Už jsme samozřejmě byli klidnější. Opět jsme jeli na Bulovku, odkud mě převezli k Apolináři. Tam mi řekli, že už mě do porodu nepustí, že mám tu nejhorší variantu. Dost nocí jsem trávila preventivně na porodním boxu a poslouchala, jak se rodí děti a jak tatínkové povzbuzují maminky. Po týdnu přišlo opět velké krvácení a nezbývalo nic jiného, než udělat akutní sekci a Matyášek přišel 6.9.2016, 27 minut po půlnoci na svět, s mírami 32cm a 730g.

Díky kortikoidům ihned dýchal sám. Po dvou dnech bohužel přišla únava, proto musel být intubován. V den, kdy mě poušteli, cestoval do Motola na operaci střeva kvůli enterokolitidě. Se vším, co ho potkalo, bojoval hodně statečně. Měl krvácení do mozku. Díky dlouhodobé parenterální výživě šel domů  se žloutenkou, s podezřením na  poškození jater. Bohužel chytil vše, co okolo něj proběhlo, infekce, záněty.

Když byl již na JIP, zjistili mu retinopatii. Musel tedy podstoupit druhou operaci. Než šel na zanoření stomií, dostal kožní vyrážku, kvůli níž se pobyt o měsíc prodloužil, skoro se svlékl z kůže.

Po zanoření stomií se z Motola vrátil zpět na JIP k Apolináři. Byla jsem za to vděčná, jelikož se o něj sestřičky staraly jako o vlastního. Bez nich bych se od něj neuměla vracet domů.

Skoro po pěti měsících mohl jit Matyášek domů.

Po pár dnech musel jestě prodělat operaci oboustranné tříselné kýly. Od té doby jsme se vraceli uz jen na běžné kontroly.

Musím přiznat, že tohle vše šlo přežít jen díky podpoře rodiny, manžela a hlavně lékařů a sestřiček a také centru Provázení. Nejen, že pečovali o malého, ale pečovali i o mou duši, což bylo k nezaplacení a to je důvod, proč jsem v tomto spolku, zkusit alespoň něco vrátit, něčím poděkovat.

Nyní už nedýcháme kortikoidy, i když plíce jsou maličko slabší, nebere žádné jiné léky. Jediné, co nám zůstalo je stenóza plicnice, ale to se také již zlepšuje. Matyášek krásně jí, hlavně to, co nemá, nahrazuje si prvních pět měsíců téměř bez jídla. Bohužel je stále dost pozadu, ale doufáme, že vše brzo dožene a také má oproti jiným dětem dost slabý hlásek, ale to je ostatně často výhoda. Ale jinak je úžasně živé dítě, miluje hudbu a my se mu snažíme vynahrazovat vše, čím si prošel.

Pro pobavení - ve stejný den,kdy se Matyášek narodil,narodila se mu večer U Apolináře sestřenka Linduška,14 dní po termínu, která měla přes 50cm a přes 4kg. Matyášek chtěl být prostě první.